Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Mohu stavět na kvalitních a pevných základech

V červnu roku 1991 zahájil svou činnost tehdejší Místní dům dětí a mládeže Stodůlky. Za dobu více než pětadvaceti let se na pozici ředitelky vystřídaly pouze tři ženy – paní Iva Prošková, Milena Kubičková a Michaela Gaydošová, která v domě dětí působila od srpna 1997. Od března je v pořadí čtvrtou ředitelkou Domu dětí a mládeže Stodůlky paní Jana Šimánková. Zajímalo nás, jaký vítr ji zavál na Prahu 13 a s jakými představami do nového působiště nastupuje.


V oblasti zájmového vzdělávání se pohybuji v podstatě celý svůj profesní život. Pracovala jsem v Domě dětí a mládeže Praha 3 v Ulitě a poslední moje štace byla Dům dětí a mládeže hl. m. Prahy, kde jsem byla do roku 2015 pověřena řízením Karlínského Spektra a Loděnice Vltava, což je vlastně jedno z největších středisek volného času v Praze. Protože mě práce s dětmi vždycky bavila, rozhodla jsem se využít šance, která se naskytla v podobě konkurzního řízení na funkci ředitelky zdejšího domu dětí.

V Praze je spousta domů dětí. V něčem jsou stejné, v něčem podobné, v něčem se diametrálně liší. Měla jste představu, do čeho v tom zdejším vlastně jdete?

Mně připadají Stodůlky a v podstatě celá městská část tak trochu jako městečko ve městě. Celý život jsem se pohybovala v centru a tohle je úplně jiná lokalita. Místo, které díky své poloze nabízí i jiné možnosti vyžití a trávení volného času. Zdejší dům dětí má rodinnou atmosféru a vnímám ho jako místo, kde si lidé naslouchají a vzájemně se respektují. Pro veškerou činnost jsou tady vytvořeny pevné a zdravé základy, na kterých se dá bezpečně stavět. Přála bych si, aby Domeček byl i nadále místem, kde má každý možnost se v příjemné atmosféře a podle svého zájmu vzdělávat a rozvíjet. Aby i nadále nabízel takové aktivity, které děti i dospívající baví a které je budou motivovat k aktivnímu trávení volného času.

Plánujete rozšířit nebo nějak obohatit nabídku volnočasových aktivit?

Ráda bych. Čím dál častěji slýcháme, že by se do škol měly vrátit dílny a podle možností jednotlivých školských zařízení i pozemky. Nezávisle na tom, zda se tak stane, si umím představit, že by Domeček nabízel nové kroužky se zaměřením na technické obory nebo pěstitelství, kde by děti musely zapojit nejen hlavu, ale také ruce. Doplnila a rozšířila bych i hudební kroužky, a to o nabídku výuky dalších nástrojů, možná by byl zájem také o kroužky zaměřené na zdravý životní styl... Částečně by tyto kroužky mohly probíhat i na zahradě. Víte, já jsem týmový hráč a určitě nebudu nic dělat jen tak „od stolu“. Poradím se nejen s kolegy, ale ráda bych také udělala jakési dotazníkové šetření, aby se mohli k dění v Domečku vyjádřit nejen rodiče, ale především děti a mládež. Myslím, že tak bychom mohli získat reálnou představu o tom, co dětem chybí, jaké zaměření by nové kroužky a ostatní aktivity měly mít.

A jak to bude s letními pobytovými a příměstskými tábory?

Ty samozřejmě budeme organizovat i nadále. Ráda bych, aby jejich programová nabídka byla už letos v létě zpestřena o nové aktivity. Třeba o jednorázové spaní v Domečku. Časem bych ráda doplnila nabídku o zimní pobytový tábor s výukou a zdokonalováním lyžování a snowboardingu, letní aktivity o pobytové tábory vycházející z české táborové tradice doplněné o novodobé trendy. Plánů je dost a dost.

Například?

Týkají se například dokončení revitalizace areálu zahrady. Pokud to bude v rámci již částečně realizovaného projektu možné, byla bych ráda, aby byla na zahradě vybudována venkovní kuchyňka s altánem. Její část by mohla sloužit jako mini kemp pro letní příměstské tábory, líbily by se mi tam i různě zaměřené edukativní hry. Bylo by fajn, kdyby se na zahradě mohly hrát společenské a sportovní hry, divadlo, minikoncerty a intenzivněji se využíval stávající amfiteátr. Mohlo by tak vzniknout příjemné místo pro setkávání a trávení volného času, kroužkové i táborové činnosti, ale i pro akce a aktivity veřejnosti.

Tak to by se vám možná hodila i nějaká pomocná ruka.

Určitě. Bude-li nutné rozšířit náš stávající tým, možná, že bych se obrátila na studenty – třeba z pedagogické fakulty. Ale nemusíme chodit tak daleko. Pokud by měl někdo z čtenářů zájem o lektorování technických, hudebních, přírodovědných a jiných kroužků, nebo se chtěl stát členem táborového týmu, případně měl nápad na doplnění či vylepšení naší činnosti, ať mi napíše na j.simankova@ddmstodulky.cz.

O tom, jak se daří zmíněné plány plnit, se určitě brzy dovíme. Chtěla byste říci něco závěrem?

Ráda bych poděkovala Michaele Gaydošové, dlouholeté ředitelce a mé předchůdkyni. Její pracovitost, elán, obětavost a profesionální přístup při vedení domu dětí jsou vidět na každém kroku. Má můj obdiv, odvedla tady obrovský kus práce.

Eva Černá a Michaela Gaydošová