Poslední vyšehradská kněžna
Popelka Bilianová, vlastním jménem Marie Popelková, se narodila 27. ledna 1862 ve Dvoře Králové. V roce 1876 odešla do Prahy, kde chtěla vstoupit do učitelského ústavu, ale nebyla přijata kvůli slabému zraku. Docházela tedy na přednášky, které začínaly oslovením dámo a pánové, neboť v té době byla většinou jedinou dámou v sále. Dne 25. září 1892 o 11. hodině se v kapli sv. Václava v chrámě svatovítském uskutečnil sňatek mezi „oučetním revidentem panem Arnoštem Bilianem a slečnou Marií Popelkovou, spisovatelkou a majitelkou závodu obětinového“. Nevěsta byla již tehdy literárně činná, v čemž ji povzbuzoval např. Jan Neruda.
Vyšehrad byl tehdy koncem Prahy a vozy se zbožím, přijíždějící z venkova Táborskou bránou, podléhaly mýtnému a dani. A právě sem, do domku V pevnosti číslo 12/7, se v dubnu roku 1885 nastěhovala Popelka se svým mužem Arnoštem, výběrčím mýta a potravní daně. Měli spolu čtyři děti, které dostaly jména Zora, Květa, Zlatko a Zdebor. Popelka neměla lehký osud. Syn Zdebor záhy zemřel a manžel spáchal 13. května 1918 sebevraždu. Zůstala sama se třemi dětmi a v domku bydlela až do své smrti. Dodnes jej najdete i s Popelčinou pamětní deskou z bílého mramoru mezi Táborskou a Leopoldovou bránou naproti Jedličkovu ústavu.
A co víc? Popelka stála u zrodu českého dívčího skautingu. Přestože dívčí skauting vznikl až na podzim roku 1914, Popelčina knížka O dívčím skautingu byla vydána již v roce 1912 a téhož roku začala uplatňovat skautské prvky ve svých prázdninových osadách pro dívky. Později pomáhala organizovat první skautskou dívčí družinu Sasanek. Pracovala v ženském emancipačním hnutí a Ústředním spolku českých žen, od přelomu století přednáškami usilovala o vyšší vzdělání žen a jejich rovnoprávnost s muži. Jako vlastenku ji trápila sociální situace českých dětí v pohraničí. Doma shromažďovala, přešívala a opravovala darované šatstvo, boty a hračky a pak je posílala do pohraničních obecních škol. Kromě toho vykonala mnoho pro útulky slepých a hluchých dětí, sirotčince a Jedličkův ústav. Nejraději však psala. Její publikační činnost je velice obsáhlá. Psala prózu, básně i divadelní hry, sbírala pražské pověsti. Publikovala pod několika pseudonymy a pod novinářskou značkou P. B. Pro současníky bude patrně nejznámější zpracování humoristického románu ve filmu Matka Kráčmerka s Antonií Nedošinskou a Theodorem Pištěkem v hlavních rolích. Na začátku 20. století, když v Praze nastal stavitelský boom, který počítal i se zbořením hradeb, bojovala Popelka proti zastavění památného Vyšehradu vilami a činžáky. Provázela tudy návštěvníky se zasvěceným historickým výkladem. Podnítila také archeologický výzkum, který vedl k objevu raně středověkého kostela sv. Klimenta na Vyšehradě. I také proto zůstal areál dodnes zachován v historické podobě. Dá se říct, že právě díky takovým nadšencům, jakou byla právě Popelka, byl Vyšehrad vyhlášen národní kulturní památkou. Ke sklonku života osobně pečovala o některé významné hroby na Vyšehradském hřbitově.
Popelka Bilianová byla spisovatelkou, publicistkou, dramatičkou, propagátorkou ženského hnutí a dívčího skautingu, vlastenkou a vyšehradskou patriotkou, a tím i jakousi poslední „kněžnou“. Zemřela 7. března 1941 a byla pohřbena do posvátné půdy svého milovaného Vyšehradu.