Konec nouzového stavu neznamená, že je všechno za námi
Jaro bezesporu patří mezi nejhezčí roční období. To letošní ale bylo jiné – plné obav, nejistoty, striktních opatření, zavírání školských a sociálních zařízení... A dosud neznámá slova jako Covid-19, SARS-CoV-2, koronavir se stávala stále frekventovanější. Zajímalo nás, jaké byly uplynulé tři měsíce z pohledu místostarosty Petra Zemana.
V rámci městské části jsme informace o nebezpečnosti tohoto viru reflektovali s předstihem. Díky tomu, že například já jsem docela skeptik, tak už ve dnech, kdy někteří lidé ještě jezdili lyžovat na krásné a prázdné italské sjezdovky s azurovým nebem a ještě se s tím chlubili na Facebooku, jsme s kolegy připravovali řadu opatření. Zkrátka jsme měli obavy, že to nemusí dobře dopadnout. A bohužel se ukázalo, že byly oprávněné. Díky tomu, že jsme už v době, kdy se v podstatě ještě nic dramatického nedělo, začínali pravidelně svolávat Krizový štáb, vyhnuli jsme se možným zmatkům a jakýmkoli náznakům paniky. Už jsme měli základní představu, jak případně budeme věci řešit, jak budeme postupovat, jasno jsme měli i v prioritách. Ale jak jsem řekl, bylo to jakési schéma. Všichni společně jsme stáli proti něčemu naprosto neznámému a nikdo netušil, jakým směrem se všechno bude ubírat. Zpětně jsem moc rád, že jsme nic nepodcenili. Jednali jsme, myslím, v předstihu a rychle, což bylo na samém počátku pandemie velmi důležité.
O závažnosti situace svědčilo i to, že vláda kvůli šíření koronaviru vyhlásila už 12. března v celé zemi nouzový stav.
O tom, že situace je vážná věděla vláda, věděl o tom snad úplně každý. Ale našly se výjimky. Tři dny před vyhlášením nouzového stavu jsme už například doporučovali, aby jednání našeho zastupitelstva probíhalo v omezeném režimu. Opozice to záměrně destruovala, lidem dokonce doporučovala, aby na zastupitelstvo přišli. A aby toho nebylo málo, tak se ještě postarala o to, aby bylo jednání co nejdelší. Mimochodem to bylo jedno z nejdelších zastupitelstev za posledních několik let. To jsem považoval a dodnes považuji za naprostou nezodpovědnost.
Jak jste vnímal první přijatá ministerská a vládní opatření?
První kroky, které vláda udělala, byly podle mého názoru naprosto v pořádku. Byly radikální, plné striktních omezení a byly namístě. Potom už to začalo být poněkud chaotické. Signály vůči občanům, ale i nám, kteří jsme ty věci uváděli do praxe, byly nejasné, některá vládní nařízení jsme si museli přečíst čtyřikrát, abychom vůbec pochopili, co tím chtějí říct. Kolikrát si jednotlivé věci i odporovaly, mnohdy se během pár dnů měnily... Ale na druhou stranu sám vím, že při něčem takovém, jako je začínající pandemie, se zkrátka musí jednat především rychle. I za tu cenu, že se občas improvizuje, rozhodnutí se doplňují, upřesňují. A nějaké drobné chyby? Máme příklady z celého světa, kdy například americký prezident doporučoval lízat bělobu, ten běloruský zase zorganizoval fotbalový zápas pro dvacet tisíc lidí atd. Nelze to srovnávat, ale chci jen ukázat, že neadekvátní rozhodnutí a chyby dělali v určité fázi zkrátka všichni. Na začátku krize jsem si dal osobní závazek, že nebudu věci komentovat ani kritizovat. Kritizovat jakékoli rozhodnutí, opatření nebo postup bez dostatečné znalosti problematiky, je to nejsnadnější, co člověk může udělat. Mně to přijde velmi laciné až trapné. Mohl jsem mít na určité věci jiný názor, to samozřejmě ano, nicméně jsem tuto situaci vnímal v kontextu. A kritizování jsem nechal těm, kteří nic moc nedělali, takže na to měli čas. Tu primární část z mého pohledu a z dostupných informací vláda zvládla nejlépe, jak mohla.
Za zcestné ale považuji, když se někdo v takto vypjaté době politicky zviditelňuje místo toho, aby řešil podstatné věci, které se týkají bezpečí občanů a zajištění chodu metropole. Třeba tím, že „jde přejmenovávat náměstí“. To, že se místo Pod Kaštany bude nově jmenovat Borise Němcova je koronaviru úplně jedno. Myslím, že tohle mohlo klidně počkat.
Skončil nejdelší nouzový stav v historii Česka, trval dlouhých šestašedesát dní.
Osobně bych byl rád, kdybychom si všichni uvědomili, že konec nouzového stavu neznamená, že je všechno za námi. Zdaleka není. Teď potřebujeme stát nohama na zemi a chovat se zodpovědně. Možná víc než předtím. Přijatá opatření se postupně rozvolňují, je ale otázka, zda zbytečně nepospícháme.
Máme za sebou tři krušné měsíce a epidemiologická situace se konečně zlepšuje. Ano, teď už máme důvod k mírnému optimizmu. Nezapomeňme však díky čemu. Byla to právě ta přijatá nepopulární opatření, dodržování bezpečnostních nařízení a v neposlední řadě solidárnost a pracovní nasazení spousty lidí. Nechci tady rozebírat, co všechno radnice zajistila, kolik rozhodnutí musela udělat, kolik opatření přijmout, jak nám pomáhaly firmy, různé organizace, hasiči, policisté, skauti, sportovci, dobrovolníci, řadoví občané... O tom se podrobněji píše jinde. Je to o tom, že většina z nás udělala maximum pro to, aby mohl nouzový stav skončit, abychom zase mohli jít bez větších obav na procházku, nakoupit do větších center, aby ožily školy, mateřinky nebo dětská hřiště. Teď musíme udělat všechno, aby to tak i zůstalo.
Vy odpovídáte za oblast majetku, investic a kulturní, tělovýchovné a sportovní činnosti. Jak se vzniklá situace projevila v těchto oblastech?
Co se týče oblasti sportu, kultury a volného času, která je mému srdci nebližší, protože jsem dost sportoval a v umělecké činnosti jsem stále aktivní, tak tady jsme přijímali zásadní opatření hned. Striktně jsme zarazili grantová řízení a konání akcí pod naší záštitou. O totéž jsme požádali i ostatní organizátory a pořadatele. Z hlediska umělců to vypadalo jako brutální restrikce. Bylo mi to líto, ale přišlo to na řadu jako první. Teď rada přerušení dotačních řízení v oblasti volného času odvolala a budeme se snažit co nejrychleji organizacím při opětovném zahájení činnosti pomoci. Opět se potvrdila správnost naší dlouhodobé strategie v této oblasti, kdy si plánovaně necháváme prostředky na operativní činnost v průběhu roku a nerozdělujeme všechno hned ze začátku. Už teď je jasné, že takový výkyv bude mít na kulturu dlouhodobý vliv.
Co se týče majetkových investic, tak ty byly v zásadě pozastaveny. Jsme ve fázi, kdy připravujeme projekty tzv. do šuplíku, protože chceme být připraveni stejně dobře, jako vždycky. To je jediná cesta, abychom pak finanční prostředky na naše projekty získali. Co se týče majetku, tak tam jsme důsledně a napříč odbory životního prostředí a majetkovým, bytovým a investičním trvali na tom, abychom udrželi standard údržby. Všechny kapacity, které jsme v době nouzového stavu měli, jsme maximálně využili. Snažili jsme se, aby bylo posekáno, aby byly uklizené ulice, nestála správa bytů a poliklinik a aby po uvolnění byly všechny naše objekty stoprocentně připravené. Jsem přesvědčen, že se to podařilo. Víte, já situaci způsobenou pandemií považuji za fatálnější než světovou válku. Vůbec ne z hlediska obětí, ale z hlediska proměny společnosti a nazírání na svět. Věřím, že se s tím dokážeme rychle vyrovnat, abychom byli schopni dobře fungovat i v novém, proměněném světě.