Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Počátky České filharmonie


Pražské místodržitelství schválilo 7. června 1894 stanovy České filharmonie, spolku povznesení hudebního umění v Praze, jakož i spolku pensijních členů orchestru Národního divadla v Praze, jich vdov a sirotků.
Historicky první koncert České filharmonie se konal v sobotu 4. ledna 1896 od půl osmé večer v pražském Rudolfinu. Na pódiu je Antonín Dvořák a diriguje své skladby: Třetí slovanskou rapsodii, Biblické písně č. 1–5, předehru Othello a Symfonii č. 9 – Z nového světa. Přítomni jsou i iniciátoři Společnosti ku vydržování velkého orchestru města Prahy, která vznikla již v roce 1882. Až do roku 1901 byla Česká filharmonie ušlechtilou iniciativou orchestrálních hráčů Národního divadla se závazkem čtyř koncertů ročně domácí i světové hudby. Pro řádné členy spolku byla povinná účast na zkouškách a koncertech. Kdo se opozdil na zkoušku o víc než 15 minut, toho čekala pokuta ve výši jednoho zlatého. Ovšem neomluvená absence při koncertě stála už pět zlatých. Česká filharmonie zpočátku neměla stálého šéfdirigenta, na koncertech ji vedli Adolf Čech, Mořic Anger, Karel Kovařovic, Oskar Nedbal či Zdeněk Fibich. Počátkem února 1901 vstoupili členové orchestru Národního divadla (a zároveň řádní členové spolku Česká filharmonie) do stávky proti šéfovi opery Karlu Kovařovicovi. Během týdne dostali všichni výpověď a Kovařovic začal budovat nový orchestr. Propuštění hráči se rozhodli ustavit Českou filharmonii již jako samostatný symfonický orchestr. Od října do prosince 1901 uspořádali čtyřicet devět koncertů. Hráli v Rudolfinu, na Žofíně, ale i štamgastům ve Smíchovském pivovaru. Zahraniční premiéru měl dvaašedesátičlenný orchestr s Oskarem Nedbalem ve Vídni. V květnu a červnu 1902 doprovázeli pod vedením Oskara Nedbala světoznámého českého houslistu Jana Kubelíka. Londýnská filharmonie prý tehdy zuřila. V dubnu 1903 poprvé a naposledy dirigoval Českou filharmonii Edvard Grieg, v září 1908 pak Gustav Mahler při světové premiéře své VII. symfonie. Právě 28. října 1918 probíhala v Obecním domě generální zkouška na světovou premiéru symfonické skladby Josefa Suka – Zrání. Dílo studoval s Českou filharmonií tehdy pětatřicetiletý Václav Talich. Vtom vtrhl do Smetanovy síně jednatel České filharmonie Hubička: „Máme svobodu! Všecko na ulici!“ Václav Talich, nejvýznamnější postava v historii orchestru, se nenechal vyrušit: „To je sice hezké, ale my musíme zkoušet!“ Během dvaadvaceti let, kdy stál Talich v jeho čele (1919–1941), se z dobrého provinčního tělesa stala absolutní světová špička. Z České filharmonie se podařilo vytvořit významnou instituci, která kultivovala československý veřejný prostor takovým způsobem, jakým jej vnímáme i dnes.

Dan Novotný