Podařilo se nám být vždy o krok napřed
Začátek března odstartoval dny plné obav, ale také přibývajících opatření, která se týkala městských částí, úřadů... O tom, jak to všechno zvládal náš úřad, jsme si povídali s tajemníkem Jaroslavem Marešem.
Než vláda vůbec nějaká opatření přijala, my už jsme koncem ledna, tedy výrazně v předstihu, vybavili sociální zařízení úřadu dezinfekčními prostředky. Následně na to prošla celá radnice dezinfekcí. Tohle všechno bylo zrealizováno v lednu a únoru. Nouzový stav byl vyhlášen 12. března. Chovali jsme se tedy velice obezřetně a k danému problému jsme se postavili čelem. Ani v nejmenším jsme nepodcenili nutnost ochrany zaměstnanců a občanů. Po vyhlášení nouzového stavu se omezily úřední dny pro veřejnost. Nejdůležitější bylo zabezpečit chod radnice. To znamenalo vymezit pracoviště, která byla v daném okamžiku pro naše občany nejdůležitější. Ze začátku to byly hlavně požadavky na živnostenský odbor, odbor sociální péče a evidenci obyvatel.
Vytvořili jsme skupiny zaměstnanců tak, aby se na pracovišti nesetkávaly a zamezilo se tak případnému šíření nákazy, zajistili jsme možnost pracovat z domova... Jakmile bylo toto nastartováno, dostalo se vše do rutinního běhu. Řekl bych, že ani občané a ani my jsme do 20. dubna, kdy byl úřad opět plně otevřen, nepocítili nějakou újmu. Ještě do 11. května jsme ctili, že úředníci pracovali v oddělených skupinách. Ale od tohoto dne jede úřad na "full time".
Úřad v tu dobu ale žil i věcmi, které jsme před pandemií znali snad jen z filmů.
To ano. Byla to například dlouhá řada zasedání Bezpečnostní rady Prahy 13 a poté Krizového štábu. Ten se běžně schází dvakrát až třikrát do roka. Teď se víceméně scházel, jak bylo potřeba, ale minimálně jedenkrát týdně. Z toho byly výstupy, které se zveřejňovaly na webu. Za zmínku by stály věci, které se normálního chodu úřadu netýkaly – distribuce dezinfekčních prostředků, roušek, respirátorů a ostatních hygienických pomůcek. V první fázi tyto ochranné pomůcky mířily k seniorům, do Střediska sociálních služeb Prahy 13, Domu pro seniory Zity Kabátové, k imobilním občanům... Tam šly první dvě várky. Další už byly určeny občanům naší městské části – těm, kteří přišli na distribuční místa, prostřednictvím bytových družstev, SVJ, ale i samostatnými distribucemi ve starých Stodůlkách, na Vidouli, v Nové vsi, U Koh-i-nooru, v Hájích... Tady nám hodně pomohli naši dobrovolní hasiči. První distribuce mohla někomu připadat zcela nahodilá, ale opak je pravdou. Různá místa na třináctce jsme volili zcela cíleně. Důvod byl jediný, snažili jsme se zabránit zbytečnému shlukování lidí na jednom místě. Proto jsme zpočátku ani tyto distribuce neavizovali na webu. To jsme začali dělat v momentě, kdy už jsme si byli jistí, že lidé mají zažitá stanovená pravidla a opatření. A musím říci, že zájem byl opravdu velký. Pomíjím takové úsměvné okamžiky, kdy si občané stěžovali, že nechtěli ušitou roušku na gumičku, ale na tkaloun a obráceně, že jim barevně neladí... To už jsou ale takové úsměvné skutečnosti, které jsou doprovodným jevem. Stejně jako to, že si někdo potřeboval vzít o jednu dezinfekci navíc pro rodiče do České Lípy :-).
V prvním patře budovy radnice sídlí pracoviště Úřadu práce ČR, které ale nemá shodné úřední hodiny s úřadem naší městské části.
To bych řekl, že je takový malinký škraloupek. Občané se občas mylně domnívají, že jedna budova znamená jeden úřad a stejné úřední hodiny. A ono to tak není. A co už vůbec nechtěli občané pochopit, že Úřad práce měl v podstatě od samotného začátku pandemie do 20. dubna úplně zavřeno. Tak to nám dělalo trochu problémy.
Jak občané přijali skutečnost, že si nemohli zažádat o cestovní doklad nebo nový občanský průkaz?
Lidé většinou věděli, že i když jim u některého z dokladů skončila platnost, mohou se jím ve stavu nouze bez problému prokázat. Ti, co to nevěděli, musí přijít ještě jednou. To se nedá nic dělat. Byly ale případy, kdy jsme klientům vyhověli – například nastávající mamince jsme vyšli vstříc i po úředních hodinách. I když jsme občany žádali, aby v rámci možností nechali vyřízení svých záležitostí na příznivější dobu, snažili jsme se těm, kteří přišli, vyhovět. Na zmiňovaném odboru jsem se byl podívat zrovna dnes a zvýšený zájem občanů o vyřizování dokladů jsem nezaznamenal. Myslím, že to běží normálně, na můj vkus je to spíše ospalejší.
Úředníci se střídali ve skupinách, pracovali z domova, takže práce byla složitější. Hodně se telefonovalo, mailovalo, chyběl osobní kontakt. Dalo se v této situaci vůbec všechno zvládnout?
Kromě jednoho případu jsem nezaznamenal, že by si radnice, respektive úřad, nesplnil své povinnosti vůči vnějšímu prostředí. To je jedna věc. Druhá věc je, že i když řada zaměstnanců pracovala z domova a komunikace byla problematičtější, jsou stanoveny priority, které musí být hotovy vždy. Neřekl bych, že se tu kupily nějaké resty, protože i zaměstnanci, kteří tu v rámci skupin být neměli, tak ve výjimečných případech, kdy to bylo opravdu nutné, přišli. Týkalo se to například občansko-správního odboru, kdy bylo potřeba řešit věci týkající se matriky, svateb, státního občanství nebo státoobčanských slibů. Řekl bych, že nic nezůstalo nezpracováno. Bylo to složitější, to ano. Takže jsem se ani nedivil slovům: „Jsem ráda nebo rád, že už můžu být normálně v práci“.
Nikdo z nás si samozřejmě nepřeje, aby se poměrně příznivá situace změnila k horšímu. To určitě ne, ale podle epidemiologů se to stát může. Upravil byste nebo změnil některá z rozhodnutí, která jste v posledních měsících udělali?
Ne, určitě ne. S panem starostou jsme byli před magistrátními i vládními opatřeními a nařízeními pokaždé o krok nebo dva vepředu. To už jsem zmínil. V žádném případě bych ale nechtěl nic podcenit. V mezidobí jsme nakoupili vlastní dezinfekční přístroj, který můžeme v kteroukoli denní i noční hodinu použít v jakémkoli prostoru radnice. Už nejsme odkázáni na dodavatelskou firmu. I tímto jsme o krok vepředu, máme tu i ionizátor, jsou tu infrateploměry. Zatím nebudeme dělat další opatření, pokud si to situace vyloženě nevyžádá. V podstatě, kdyby se něco stalo, můžeme z hodiny na hodinu najet na osvědčený systém. Rád bych poděkoval všem, kteří se k této problematice postavili s rozumem, snažili se eliminovat negativní dopady a nepanikařili. Víte, já už v životě zažil ledaco. A mnohokrát i schopnost lidí v pravou chvíli pomáhat. Třeba při povodních v roce 1997, 2002, 2010, ale i v jiných nepříjemných situacích, které se u nás odehrály. Lidé se vždycky nějak semkli a dokázali si nezištně pomoci. Co mě překvapilo, kde všichni vzali šicí stroje :-). To jen kvůli tomu, že já sám jsem se ho před lety zbavil. Teď bychom se ale už všichni měli vrátit k normálu. Zapomeňme na to, co bylo, a dívejme se před sebe. Ať je to v zaměstnání, v rodině, mezi přáteli... Vezměme si z toho to pozitivní a pojďme dál.