Osamostatňování dětí
Dobrý den, paní doktorko,
můj dospělý syn mi stále kazí moje nové vztahy. Manželka zemřela před 8ti lety, synovi bylo 23 let, studoval. Snažil jsem se mu vynahradit ztrátu matky a věnoval mu čas i peníze. Bydlíme společně v našem rodinném domě. Mám vysokou manažerskou pozici a nechci ještě žít sám. Našel jsem si již několikátou partnerku, ale všechny nakonec kvůli synovi odešli. Synovi je nyní 28 let, VŠ stále ještě nedokončil, pořád prodlužuje. Kamarádí se se synem kamaráda, bohatého golf isty. U něho se nechal i zaměstnat. Má tam také vysokou pozici, mnoho podřízených, jezdí drahými auty. Vlastní svoje dva byty, ale bydlí stále v našem domě. Aktuální přítelkyně má dospělou dceru a bydlí společně s ní. Ke mně se kvůli synovi stěhovat nechce, bojím se, že o ní zase přijdu. Co mám dělat?“
„Dobrý den, paní doktorko,
máme dvě dospělé dcery, 25 a 23 let. Každá je úplně jiná. Nerozumím tomu. Mladší se odstěhovala s přítelem, ale rozešli se, takže se zase vrátila domů. Bydlí s námi, stále studuje, jezdí s námi o víkendech na chalupu, chodíme spolu nakupovat a prožíváme všechny běžné holčičí zábavy. Starší má 5 let přítele, oba pracují a bydlí spolu v podnájmu. Od té doby, co s ním chodí, mám pocit, že jsem s ní ztratila kontakt. Přijde za námi málokdy. Na chalupu už s námi nejela nejméně dva roky. Někdy i více než dva tři týdny nezavolá….“
Doba se mění. Dříve po dokončení škol (někdy i před) čerstvě dospělé děti založily rodinu a hned, jak to bylo možné, se chtěly obvykle stát samostatnou jednotkou. Nyní často cestují po světě, sbírají pracovní zkušenosti a zakládají rodiny o něco později. Odpoutání se z pozice dítěte je velmi obtížný moment pro dospělé dítě, ale především pro rodiče. Celý svůj dospělý život byli zvyklí o svoje dítě pečovat a najednou to naše dítě chce vztahy rozvolnit. Velká část rodičů ale nemá životního partnera, často ani program a koníčka. Tím byly děti. Vlastně jde o závislost spíše rodičů na dětech. Některé dospělé děti jsou zase zvyklé, že vše dostanou až pod nos a očekávají to nárokově dál. Osamostatnění je vývojový úkol, a ne vždy lehký. Změnit toto pouto nebývá vůbec jednoduché – někdy se to nepodaří ani v okamžiku, když si dospělé děti založí svou vlastní rodinu.
Osamostatnění (finanční, názorové i časové) by mělo být postupně dokončeno kolem 26. roku. Je to věk, do kterého i stát mladé lidi podporuje na studiích a umožňuje jim různá zvýhodnění. Stejně tak by to mělo být ze strany rodičů. Vztahy mezi rodiči a dospělými dětmi tím nemizí, jen se mění v kvalitativně vývojově vyšší úroveň. Rodiče se stále mohou těšit z úspěchu svých dětí, mají se vzájemně stále rádi a dospělé děti určitě čas od času rády stráví společný čas se svými rodiči. Zdravé odpojení dospělých dětí se projevuje finanční samostatností a většinou odděleným bydlením. Vzájemná podpora a hezké vztahy to nijak nenarušuje – naopak.
Oba výše uvedené příklady mých klientů ukazují na varianty, kdy se tento postup odpojení dospělých dětí od rodičů bohužel úplně nepodařil. V prvním případě, možná z výčitek otce, že syn už má jen jednoho rodiče, mu připravuje stále uhlazenější a uhlazenější cestičku životem, ale sám na ní velmi doplácí! Rozmazlováním mu vlastně bráníme dospět.
V druhém dopise klientka porovnává svoje dvě děti. Děláme to všichni. Ano, bývá to tak, že každé naše dítě je jiné. Jedna její dcera studuje a ještě využívá podpory rodičů i státu na studiích a tím, že jsou v denním kontaktu, může být vazba mezi nimi vnějšně bližší. Druhá dcera se rozhodla stát už sama na vlastních nohách a je celkem přirozené, že s rodiči nejezdí na chalupu a tráví čas s partnerem. Pokud má rodič pocit, že kontakt osamostatněného dospělého dítěte mu nestačí, je potřeba o tom otevřeně mluvit. Je třeba jim „otevřít dveře“. Čím volnější cestu do života svým dětem umožníme, tím raději se budou k nám vracet, pochlubit se tím, jak se jim v životě daří. Při zdravém osamostatnění dětí od rodičů mohou být vzájemné vztahy stabilnější než dřív.
Všem čtenářům časopisu STOP přeju hezké rodičovsko-dětské vztahy se spoustou lásky, ale i volnosti a samostatnosti pro všechny.