Odpovídá psycholog
„Dobrý den, paní doktorko. Jsem čtyři roky vdaná, máme sedmiletého syna. Nedokážeme s manželem spolu žít, takže jsem se od manžela několikrát odstěhovávala, naposledy před rokem. On už má jinou partnerku. Úspěšnou kolegyni – manažerku z práce. Já jsem po narození syna zůstala doma, věnuji se synovu závodnímu sportu, vozím ho na tréninky, zajišťuji mu kvalitní stravu. Zvykla jsem si na to, vlastně mi to i vyhovuje. Rozvést se bojím. Co a jak se bude dál dít, rozhoduje manžel. Zatím nám dává hodně peněz, se mnou už asi dál ale nepočítá. Nevím, co se mnou dál bude.“
„Dobrý den, je mi 23 let, jsem student soukromé vysoké školy. Střední školu jsem studoval pět let dálkově, abych měl na vše klid a dost času. Studium vysoké školy nyní probíhá on-line, takže vlastně jsem už šest let doma. Rodiče mě ve všem podporují. Peníze mi dají, kdykoli si řeknu. Když potřebuju někam odvézt, tak mě odvezou. Když nemají čas, veze mě babička. Stále jsem ale nějaký nespokojený.“
„Dobrý den. Ve svých třiačtyřiceti letech jsem se podruhé oženil s báječnou ženou. Bohužel hned po svatbě jsem začal mít velké úzkosti, často mě bolí hlava, ve volném čase jen odpočívám, abych vůbec mohl něco dělat, nerad něco rozhoduji. Často jsem v pracovní neschopnosti. Bojím se, že mě z práce vyhodí. Vůči ženě mám výčitky, ale nedokážu se vzchopit.“
Ano, se závislostmi jsme se už asi v životě setkali – na alkoholu, na drogách, na práci, na sportu, méně známé na nakupování, na nezdravém nebo naopak extrémně zdravém jídle... I když to zdánlivě nevypadá, všechny závislosti mají spoustu společného. Včetně postupů, jak se z toho dostat. Je to stav, kdy u jedince určité jednání přeroste přes běžnou normu a sám není schopen s ním přestat a přitom mu zároveň škodí – zdravotně, vztahově nebo pracovně. A bohužel mezi závislosti patří i závislost na druhé osobě – finanční, citová nebo názorová. Jako v případě každé závislosti, jsme si ji trošku způsobili sami. Svým pohodlným přístupem. Je jednoduché nic nerozhodovat a nechat druhého řešit. Hodně lidí se i rozhodovat bojí, protože „co kdyby se ukázalo, že se nerozhodli správně“. Nechají to tedy raději na druhém. Ano, ale potom jsme jenom loďka, která pluje proudem života bez kormidla. A může se stát a velmi často se také stane, že ten, který nás „táhne s sebou“, začne být unavený. Každý potřebuje někdy vystřídat, odpočinout si. Jak si pomoci, jak z toho ven? Postupy pro všechny závislosti jsou v podstatě stejné. Abstinovat nebo výrazně omezit „škodlivé postupy“. U lidí závislých na alkoholu nebo drogách víme, že musí už napořád přestat pít nebo užívat drogy, musí abstinovat. U závislosti na práci, na sportu, na nakupování... je potřeba „jen“ ubrat z extrémního přístupu. Snadno se to řekne, hůř dělá. Roky vyzkoušený systém v léčbě závislostí lze velmi hezky použít i u všech ostatních závislostí včetně závislostí na druhém člověku. Je potřeba vzdát se svého pohodlí, začít se aktivně věnovat běžným činnostem, vytvořit si pravidelný režim a ten dodržovat.
V léčebnách se závislostmi mají účastníci velmi přísný režim, který obsahuje ranní brzké vstávání, cvičení, úklid, zdravou stravu, psychoterapie (které dodávají podporu, víru v sebe sama, návodné postupy a zkušenosti ostatních, kteří už jsou na tom lépe), pracovní aktivitu, sport. A hodnocení všeho. Když se vše podaří, následuje odměna – např. návštěva blízkých nebo cesta na víkend domů. V běžném životě máme širokou síť ambulantních psychoterapeutů, kteří každého určitě zkušeně provedou jeho komplikací v životě, není třeba se s tím prát sám. Ale je třeba aktivně začít. Hlavní princip psychoterapie není dokopat klienta, aby konečně začal pracovat, šel na procházku, nebál se podat návrh na rozvod atd. Správný psychoterapeut by nikdy neměl být aktivnější než jeho klient. Jeho úloha je jen provázet klienta jeho životem a nabízet mu možné varianty řešení a ukázat následky jednotlivých rozhodnutí. Ale svojí životní cestu si každý tvoříme sami. Někdy zjistíme, že nám může prospět náš směr třeba i přehodnotit a nasměrovat jinam. Chce to odvahu vykročit. „Pohodlný život“ většinou vůbec nebývá nejšťastnější. Věřte, že ranní budík v 7.00, nacpaný autobus, protivná kolegyně v práci, nechuť zrovna dneska jít cvičit, doma třeba i nenaladěný manžel nebo zlobící dítě nám vlastně dává režim a řád a díky tomu dokážeme ocenit „poležení si v neděli až do devíti, milou náladu partnera, hodné dítě, které si v klidu hraje v pokojíčku, skvělý pocit po sportovním výkonu. Životní režim nám dává jistotu a stabilitu. Možná zdánlivě méně pohodlnou, ale rozhodně tu nejlepší.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji, aby drželi život ve svých rukách a pohodlíčko si dokázali vychutnat v kontrastu s námahou a povinnostmi všedního dne.