Kdybych to nezažila, neuvěřím
Ve čtvrtek 11. 7. kolem osmnácté hodiny jsem ve stanici metra Hůrka prožila děsivé minuty strachu. Chtěla bych alespoň touto cestou velice poděkovat neznámému mladému muži, který mi vysvobodil psa.
Nastupovala jsem do vagónu s pejskem, který byl na vodítku. Už měl přední packy ve vagónu, ale najednou zadníma nohama propadl mezi vagónem a nástupištěm do kolejiště. Mně zůstalo v ruce jen vodítko s obojkem. Šok! Ani nedovedu popsat, co vše se dělo kolem. Bezradně jsem koukala na svého milovaného pejska v té hluboké díře. Zareagovali však cestující kolem. Vlak zůstal stát a začal pokus zvíře nějak z kolejiště dostat. Bohužel pejsek je hluchý, tím bylo vše komplikovanější. Ale pohyboval se jen na malém prostoru.
V tom přiběhl mladý muž, lehl si na zem a psa v místě mezi vagóny vytáhl. Jak jsem byla vyděšená, nestačila jsem mu ani pořádně poděkovat. Činím tak touto cestou a děkuji i všem lidem, kteří přesto, že jsme jim způsobili zdržení, soucítili a pomohli. Pes to přežil bez zranění, ale i tak byla Dáda vyděšená. Chtěla bych tímto dopisem nejen moc poděkovat, ale i upozornit na možné nebezpečí. Kdybych to nezažila, neuvěřím, že by mohlo k podobné nehodě dojít. Všem ještě jednou děkuji.