Pozice rodič – dítě mezi dospělými
„Dobrý den, paní doktorko. Jsem čtyři roky ženatý, máme malou dceru. Manželka byla od začátku našeho vztahu dominantní, ale až časem jsem si uvědomil, že vždy musí být po jejím. Všechny její poznámky vůči mně jsou ve smyslu, co vše dělám podle ní špatně. Připadám si jako malý kluk, kterého ona pořád jenom peskuje. Nebaví mě to, nechci takhle žít. Už s ní ani nemluvím, zlobím se, někdy se i vztekám. Ona si ale vede pořád tu svou. Už ani nevidím jinou možnost než se rozvést. Má to ještě nějaké řešení?“
Modely chování i mezi dospělými odráží různé roviny. V odborné psychologii teorii rovin rodič – dospělý – dítě rozpracovává Transakční analýza. Nejméně komplikovaný, resp. nekomplikovaný, spolupracující způsob komunikace a chování mezi dvěma dospělými je rovnocenný dospělý postoj.
Dospělý – dospělý
Příklad:
1. dospělý :„Já bych se rád v sobotu jel podívat vlakem do přírody“
2. dospělý : „Já bych si šla ráda o víkendu zaplavat.“
1. „Tak co kdybychom jeli vlakem na výlet do místa XY, a tam si můžeme po krátkém výletu zajít do bazénu?“
2. „To by mohlo být hezké, tak dobře.“
Ani jeden druhého nevychovává, neodmlouvá, oba jen sdělují svůj názor.
Rodič – dítě
Další varianta komunikace, kdy se domlouvají dva dospělí, ale jeden se stylizuje do pozice rodiče – poučuje, vychovává, napomíná. Druhý logicky doplňkově sklouzne do pozice dítěte, které se vzteká. Vychovávající ho svým postojem k tomu donutí.
Příklad:
1. dospělý – sdělení přání: „Já bych se rád v sobotu jel podívat vlakem do přírody.“
2. dospělý – poučující pozice rodiče: „Prosím tě, proč vlakem? To je úplně hloupý nápad. Trvá to dlouho a ve vlaku je to nepohodlné. Máme přece vlastní auto. Kromě toho jsme mámě slíbili, že jí přijedeme pomoct očesat hrušky. Ty bys pořád jenom myslel na zábavu.“
1. dospělý – varianta vztekající se pozice dítěte: „Já bych ale chtěl jet na výlet vlakem. Pořád musíme jen jezdit ke tvým rodičům.“
2. dospělý – v pozici poučujícího a kritizujícího rodiče: „Měl bys být zodpovědnější. Rodičům přece musíme pomáhat, jsou už staří.“
Konfliktní vývoj hádky, kdy jeden poučuje a tím vlastně donutí druhou dospělou osobu sestoupit do pozice dítěte, které se vzteká a zlobí. Je velmi obtížné, když nás druhý člověk poučuje a napomíná, zůstat v pozici rovnocenné dospělé osoby. Při snaze o změnu se často stává, že se roviny jen vymění rodič–dítě, dítě–rodič.
Pokud nás druhý dospělý partner vychovává a poučuje (pozice rodiče), nutí nás tím sestoupit do pozice dítěte. Pokud námi manipuluje dětským vztekáním a odmlouváním (pozice dítěte), donutí nás obvykle začít vychovávat a poučovat (pozice rodiče). Jde o doplňující se roviny. Naši komunikaci můžeme ovlivnit tím, že v obou případech zůstaneme stabilně v dospělé pozici. Transakční analýza dává naději, jak narovnat nerovnou komunikaci mezi dospělými partnery. Jestliže jednomu nevyhovuje, jak se k němu partner chová, má tedy i on možnost to ovlivnit.
Někdy je lepší alespoň zpočátku projít možné varianty těchto rovin s odborníkem, protože nás naše naučené vzorce často můžou stáhnout k našim zautomatizovaným postupům. Rozhodně je ve vztazích porozumění a správné používání rovin rodič – dospělý – dítě cesta k řešení našich neshod a ke spokojenému soužití lidí mezi sebou.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji: Mějte se hezky ☺.