Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Týraná zvířata byla zachráněna

Na základě oznámení občanů jsme se od letošního července marně snažili ústně i písemně kontaktovat majitele prasat na pozemku za rodinným domem na Vidouli a zkontrolovat chov. Po jeho několika písemných omluvách a jednom velice hrubém telefonu, kdy po spršce nepublikovatelných výrazů křičel, že nás dovnitř stejně nikdy nepustí, jsme mu z odboru životního prostředí zaslali začátkem září další písemnou výzvu s termínem kontroly 27. 9. v 9.00. Protože jsme očekávali, že se chovatel opět pokusí kontrole zabránit, připravili jsme si předem „krizový scénář“.

Kromě zástupce našeho odboru životního prostředí, který celou akci organizačně zajišťoval, byla ke spolupráci přizvána také Městská veterinární správa v Praze Státní veterinární správy, Policie ČR, Hasičský záchranný sbor, Odchytová služba Městské policie a byla zajištěna součinnost Útulku pro opuštěná zvířata a odchyt MP v Tróji. Při předem ohlášené kontrole, které se majitel opět nezúčastnil, ani nereagoval na zvonění a výzvy, bylo využito znění § 40 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Podle tohoto paragrafu je policista oprávněn vstoupit do obydlí či na pozemek i bez souhlasu uživatele, má-li důvodné podezření, že se tam nachází týrané zvíře, a provést tam potřebné úkony. To, co nás čekalo na pozemku, bylo nad očekávání strašné. V gumovkách jsme se brodili vysokou vrstvou bahna a výkalů do prostoru, který býval zahradou o velikosti asi 300 m2. Z kdysi zelených stromů zbyly jen suché pahýly. Blátem se tu těžce pohybovala prasata a vláčela v něm svá břicha. Byla zanedbaná, špinavá, obalená krustami. Část z nich výrazně kašlala a měla krvavá poranění. Kolem se válely hromady cihel, pneumatiky, pletivo, sklo a odpad všemožného druhu. Trosky rozpadlých chlévů, zbytky dřevěných holubníků s ostrými hranami a části pletiva sloužily zvířatům jako úkryt. Nikde nebyla sláma, podestýlka ani volně přístupné krmení.

Všem jednadvaceti černým vietnamským prasatům byla k dispozici jedině kalná voda s bahnem v plechové vaničce. Ještě větší překvapení na nás čekalo v dřevěné boudě o rozměrech 2 × 2,5 metru. Za zamřížovanými dvířky na nás koukalo šest dospělých bernardýnů! Jak se ukázalo, těchto pět čtverečních metrů sloužilo jako jejich trvalé stanoviště bez možnosti výběhu. Jednalo se o čtyři feny a dva psy. Zvířata byla ve špatném stavu, silně zapáchala, měla špinavou srst obalenou krustami svých výkalů. Všechna byla vystresovaná a odmítala opustit své vězení, ve kterém nebylo ani krmení. Na podlaze kotce měla jen vrstvu slámy smíchanou s jejich exkrementy a misku s čajem.

Na návrh inspektorek veterinární správy byli psi postupně odchyceni a na základě rozhodnutí o předběžné náhradní péči odboru životního prostředí našeho úřadu byli převezeni do útulku. Rozhodnutí ve smyslu § 28 c, odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v platném znění je ihned po jeho vyhlášení vykonatelné a odvolání proti němu nemá odkladný účinek. Zdravotní stav psů ukazoval na zcela nevhodné zoohygienické podmínky. Srst měli zplstnatělou, přerostlé drápy, chronické záněty v oblasti zvukovodů, různé výtoky a poranění. U všech byla zaznamenána zhoršená akce zadních končetin v oblasti pánve, svědčící o jejich dlouhodobém chovu v uzavřeném prostoru bez možnosti jakéhokoli pohybu. V útulku se jejich zdravotní stav pomalu zlepšuje, učí se chodit na vodítku, stále se však bojí opustit kotce, přestože mají zaručenu možnost volného pohybu. Veškeré náklady této akce, tedy odchyt, převoz, veterinární vyšetření, léčení, pobyt a stravu v útulku hradí zatím do tří měsíců odbor životního prostředí. Pak bude konečná částka vyžadována od majitele týraných zvířat, který tento stav způsobil. Také udělené

sankce mohou být značné. Pro týraná prasata jsme hledali možnosti náhradní péče u jiných vhodných chovatelů i mimo Prahu. Mezitím však majitel převezl zvířata jinam. Po zjištění místa, kam byla prasata přepravena, se spojíme s příslušnou krajskou veterinární správou a požádáme ji o kontrolu chovu. Za účelem prošetření jsme kontaktovali také Českou plemenářskou inspekci. Tam podle zjištění nebyl chov v rozporu s plemenářským zákonem vůbec registrován.

Na začátku byla naše snaha se s chovatelem domluvit na nápravných opatřeních. Vzhledem k tomu, že majitel zvířat vytrvale odmítal spolupracovat a zjevně nehodlal nic změnit, zaměřili jsme se čistě na záchranu týraných zvířat. Jsem moc rád, že se nám to zatím alespoň v případě bernardýnů podařilo.

Jaroslav Fuglík, odbor životního prostředí